Volkswagen Passat je osobní automobil střední/vyšší třídy, vyráběný od roku 1973. První generace (označovaná jako B1) byla odvozena od Audi 80. V současné době je na trhu již osmá generace (B8). Můžete také narazit na jména VW Santana, či Dasher. Kromě klasických výbavových stupňů Comfortline a Highline je také dostupná sportovnější varianta R-Line.

VW Passat se objevil v roce 1973. V současné době je k dispozici jako sedan nebo kombi - Passat Variant. Hlavními přednostmi vozu jsou kvalitní materiály, prostorný interiér a zavazadlový prostor, vysoká bezpečnost a široká nabídka pohonných jednotek. Díky svému střídmému vzhledu a vysoké kvalitě zpracování je Passat častou volbou manažerů a dalších vyšších úředníků. Na současné platformě vozu vznikají další modely automobilky, například Škoda Superb.

První generace nahradila stařičké modely VW 1600 a 411. Tento nový automobil měl moderní design se splývavou karoserií a pohonem předních kol. Motor měl uložený podélně vpředu a byl chlazen vodou. Nejvýkonnější model disponoval sílou 63 kW. V nabídce byl dvoudveřový nebo čtyřdveřový model s designem od italského profesionála Giugiara. O rok později se objevila varianta kombi.

Od roku 1978 přibyly vznětové motory. Od roku 1980 nastupovala druhá generace, která s variantou "Passat GT Syncro" poprvé přinesla pohon všech čtyř kol. Roku 1988 se představila třetí generace. Zmizela mřížka chladiče, splývavá záď a automobil se představil jako klasický sedan. Další novinkou byly sportovní motory VR6 o výkonu 128 kW.

Čtvrtá generace přišla roku 1993 a přinesla zpět otvor na masce chladiče. Dale nový Passat přinesl systém ABS, čelní airbagy a turbodieslový motor s přímým vstřikováním. Již roku 1996 (po třech letech) nastal čas pro pátou generaci, která svým zakulaceným designem určila, jakým směrem se Passat bude vyvíjet.

Roku 2005 byla představena šestá generace. V roce 2008 Volkswagen předsavil model Passt CC (Comfort Coupé), což byl vůz odvozený od šesté generace Passatu, ale byl delší, širší a nižší než klasický Passat. Měl také karoserii typu fastback, která vytváří dojem čtyřdveřového kupé. CC začala automiblka později kategorizovat jako samostatný model.

Sedmá generace je v podstatě modernizací šesté generace vozu. Úpravy se týkaly především exteriéru, které Passat přiblížil ostatním modelům Volkswagen, jako například velká maska s horizontálním žebrováním, nebo zadní světla. Do prodeje vstoupil koncem roku 2010 a stejný rok prošel crashtestem Euro NCAP za plný počet hvězdiček. Roku 2014 byla představena osmá generace Passatu, která se vyrábí dodnes.

I. generace (1973-1980)

První Passat vyjel z výrobní linky v Emdenu roku 1973. Úspěch nového modelu s označením "B1" měla mimo jiné zajistit moderní karoserie navržená italským designérem Giorgettem Giugiarem. Současně s dvoudveřovou verzí Passatu nastoupila i čtyřdveřová verze s třetím bočním oknem a později téhož roku přibyla i verze kombi (označovaná jako Passat Variant). Postupně docházelo k různým menším úpravám na karoserii (například obdélníková přední světla byla nahrazena kulatými, přibyly plastové koncovky na blatnících...).

Roku 1975 přibylo větší výklopné víko v zádi vozu a v roce 1977 prošel automobil faceliftem. Passat dostal celoplastové nárazníky, směrová světla v rozích přídě a nižší masku chladiče, opět s obdélníkovými světly.

Co se technické stránky týče, Passat první generace měl neblíže k vozu Audi 80. Byly použity stejné čtyřválcové karburátorové motory s rozvodem OHC a objemem 1.3 l (40 kW) a 1.5 l (55 kW). Silnější motor měl ve verzi TS výkon 63 kW a Passat dosahoval maximální rychlosti 170 km/h. Roku 1978 přibyl vznětový motor 1.5 l (37 kW), který byl taktéž použit v jiném modelu automobilky – Golfu.

Po prvním roce výroby dosáhl počet prodaných kusů číslovky 133 000 a koncem roku 1976 byl prodán miliontý Passat. V dubnu roku 1980 překročila výroba hranici dvou milionu kusů. Před představením nové generace bylo prodáno celkem 2,6 milionu kusů.

II. generace (1981-1988)

Na konci roku 1980 Volkswagen představil veřejnosti druhou generaci Passatu. Automobil dostal elegantnější a prostornější karoserii (s délkou přes 4,5 metru), ze které se vytratily původní rysy designéra Giugiarova. Modernizací prošel i interiér a palubní deska.

Od začátku byl Passat druhé generace dodáván s třídveřovou a pětidveřovou karoserií typu hatchback a nechyběla ani prodloužená verze Variant. Od roku 1981 přibyla také verze se stupňovitou zádí – Santana (v USA označovaná jako Quantum). Tento model se později začal vyrábět v Číně.

Nabídka motorů zahrnovala zážehové čtyřválce o objemu 1.3 l (40 kW), 1.6 l (55 kW), 1.8 l (66 kW) a pětiválce 1.9 l (85 kW). Vznětové motory byly 1.6 l čtyřválce s výkony 40 a 51 kW (turbodiesel). Roku 1983 se objevil první Passat s pohonem 4x4 (verze Syncro). Následující rok přibyla nejvýkonnější pětiválcová verze s objemem 2.3 l a výkonem 100 kW.

Roku 1987 prošel druhý Passat lehkým faceliftem a objevil se první motor s katalyzátorem. V březnu roku 1987 se slavila výroba čtyřmiliontého Passatu.

Passat se díky své prostorné karoserii stal oblíbeným vozem taxikářů. Byl pro ně dokonce nabízen tzv. Taxi-Paket, který obsahoval vše potřebné k instalaci taxametru a vysílačky.

III. Generace (1988-1993)

Třetí generace se představila v březnu roku 1988 na autosalonu v Ženevě. Rozvor se prodloužil o 7 cm na celkových 262,3 cm. Sedan se stupňovitou zádí a pětidveřové kombi měly zcela nový design (hatchback již v nabídce chyběl) s hladkou přídí a bez typické masky, kde nyní dominoval pouze rozměrný znak VW a obdélníkové světlomety. Plastové nárazníky doplnily boční lišty, které zvyšovaly odolnost při jemných nárazech.

Objevilo se i provedení GT s plastovým obložením podběhů a prahů. Na zádi se nacházel spoiler a pod ním zavazadlový prostor o objemu 495 l.

Motory byly tentokrát umístěny napříč (u minulých generací podélně). Nejdříve byly k mání zážehové karburátorové čtyřválce o objemu 1.6 l, ale později převládly čtyřválce o objemu 1781 cm3, vybavené jednobodovým vstřikováním paliva a výkonem 66 kW, nebo s komplexně řízeným vstřikováním a zapalováním Digifant (79 kW). Novinkou byl dvoulitrový šestnáctiventilový motor o výkonu 100 kW!

Roku 1989 začala výroba Passatu GT Syncro G60 s pohonem 4x4 a objemem motoru 1.8 l. Vrcholem nabídky se roku 1991 stal 2.8 l vidlicový šestiválec VR6 o výkonu 128 kW. Sedanová verze Passatu dosahovala maximální rychlosti 224 km/h! V půlce roku 1990 se v Emdenu slavila výroba pětimiliontého kusu Passatu. V březnu roku 1991 uzavřel Volkswagen smlouvu s bratislavskými automobilovými závody (BAZ) o montáží Passatu na území Slovenské republiky. Tato spolupráce dodnes pokračuje.

IV. generace (1993-1996)

Čtvrtá generace (B4), představená na podzim roku 1993, se od předchůdce příliš nelišila. Výraznější změny byly patrné jen na přední části vozu, kam se opět vrátila maska chladiče. Vůz celkově působil o něco "uhlazeněji." Modernizací prošel i interiér – palubní deska byla nyní přehlednější, volant byl čtyřramenný, k mání byly airbagy pro řidiče i spolujezdce.

Nabídka motorů začínala na čtyřválci o objemu 1.8 l (55 kW) a končila u "nejnabušenější" verze VR6, poháněné šestiválcem 2.8 l o výkonu 128 kW. Technickou revolucí pak byl hospodárný turbodiesel 1.9 TDI (66 kW) s přímým vstřikováním paliva (ve své době dosti možná nejlepší vznětový motor na světě).

Fanouškům sportovní jízdy Volkswagen nabídnul verzi Passat GL s šestnáctiventilovým dvoulitrem (110 kW). Na začátku roku 1996 přibyla verze 1.6 TDI o výkonu 81 kW.

V. generace (1996-2005)

Pátá generace modelu Passat si odbyla premiéru roku 1996 na autosalonu v Paříži. Oproti předchůdci vůz opět povyrostl (délka 4,67 m a rozvor 2,7 m), dostal velice zdařilou karoserii s výbornou aerodynamikou a prostorný interiér. Typickým znakem modelu byla silně zaoblená střecha plynule navazující na přední a zadní okno.

Necelý rok po sedanu se začalo vyrábět kombi Variant a verze Syncro. Díky galvanizaci panelů karoserii se dosáhlo vysoké odolnosti proti korozi a výrobce zvýšil záruku proti rzi na slušných 11 let.

Další modernizace se týkala podvozku. Nové čtyřprvkové závěsy kol (vpředu se vzpěrami MacPherson) zaručovaly kvalitní jízdní požitek. Kotoučové brzdy na všech kolech byly doplněny nejnovějším systémem ABS, ASR a EBV.

Na začátku roku 1999 přišla změna označení modelů s náhonem na všechna čtyři kola – namísto "Syncro" se začalo používat "4Motion." Od září 1999 byl standardem všech modelů Passat stabilizační systém ESP.

K dostání bylo pět zážehových a dva turbodieslové motory s výkonem od 66 do 142 kW. Novinkou byl pětiválec VR5 o objemu 2.3 l (později označován jako V5) o výkonu 110 kW. Čtyřválce 1.8 l disponovaly pěti ventily pro každý válec (92 kW, týrbo 110 kW). Nejsilnější Passat měl vidlicový šestiválec o objemu 2.8 l z automobilů Audi s výkonem 142 kW.

Z páte generace Passatu vychází i Škoda Superb (s rozvorem delším o 10 cm). Roku 2000 Volkswagen představil modernizovanou verzi Passatu s pozměněnou maskou chladiče a světlomety a novými zadními světly. Novým vrcholem byl Passat W8 s trvalým pohonem všech čtyř kol (4Motion) a atypickým vidlicovým osmiválcem. Tento čtyřlitrový motor měl maximální výkon 202 kW a rychlost až 250 km/h.

Na začátku roku 2003 přibyl vznětový přeplňovaný motor V6 TDI o výkonu 132 kW. Stejného roku vyjel z fabriky v Emdenu dvanáctimiliontý Passat. Na podzim přišla další novinka – motor 2.0 TDI s výkonem 100 kW a filtrem pevných částic.

VI. generace (2005-2010)

Na ženevském autosalonu v roce 2005 Volkswagen představil šestou generaci Passatu. Veřejnost si zde mohla poprvé prohlédnout nový automobil a většina nebyla zklamaná. Výrazné přídi dominovala maska chladiče ve tvaru useknutého "V," prodloužená až ke spodní hraně nárazníku. Světlomety se "zarývaly" do nárazníku a zboku vůz působil štíhle a dlouze.

Rozvor se zvětšil o pouhých 6 mm - celkem 4,77 m. Vzhledem k popularitě verze kombi (Variant) u předešlých generací se šestá generace Variantu představila již na podzim téhož roku. Žádný jiný vůz srovnatelné velikosti se nemohl pochlubit tak příjemnou spotřebou.

Vůz dosahoval rychlosti 193 km/h při spotřebě 5,1 litrů na 100 kilometrů a v provedení Passat BlueMotion Variant 5,2 l na 100 km. Passat tak dokázal, že nízká spotřeba je možná i u vozu vyšší třídy (kromě úsporného motoru 1.9 TDI se na tom podílelo i snížení světlé výšky, prodloužení třetího až pátého rychlostního stupně, snížení otáček, pneumatiky se sníženým odporem apod).

Passat přišel celkem s osmi motory s výkony od 75 kW do 184 kW. Vybrané zážehové motory měly přímé vstřikování paliva (FSI), včetně přeplňovaného 2.0 Turbo FSI (tyto verze dostaly chromovanou přední masku). Také byly k mání turbodiesly 1.9 a 2.0 TDI. Vrcholným modelem byla verze Passat 3.2 FSI Highline s vidlicovým šestiválcem a pohonem 4Motion s šestistupňovou automatizovanou převodovkou DSG. Do USA se motor V6 FSI dodával s objemem 3.6 l a výkonem 206 kW.

Po 34 letech výroby Passat překročil hranici čtrnácti milionů prodaných kusů.

Passat CC (2008)

Passat CC si odbyl svou premiéru nejdříve v USA, až poté v Evropě. Hlavními znaky jsou design ve stylu kupé (vůz je však čtyřdveřový), komfortní, přesto dynamický pocit z jízdy a sportovní, přesto prostorný interiér. Sladěním těchto protikladů vznikla "nejluxusnější" verze Passatu, která mimo jiné obsahuje "Lane Assist" - systém, který udržuje vůz ve svém jízdním pruhu a nové adaptivní řízení podvozku.

Volkswagen Passat CC (Comfort Coupé) je odvozen od Passatu šesté generace. Je delší, širší a nižší než klasický Passat a je technicky spřízněn s Audi A5. Stejně jako Audi má vůz karoserii typu hatchback, která působí dojmem čtyřdveřového kupé. Tuto variantu Passatu začal Volkswagen později kategorizovat jako samostatný model – Volkswagen CC.

VII. Generace (2010-2014)

Sedmá generace technicky vychází ze svého předchůdce. Spřízněnost se neprojevuje jen shodnou konstrukcí náprav (vpředu MacPherson a vzadu čtyřprvkové zavěšení), ale i vnějšími rozměry. Rozvor náprav u obou verzí narostl o pouhé 3 mm na celkových 2,712 m. Zavazadlový prostor narostl do objemu 565 l. Passat Variant se může chlubit objemem až 603 l.

Motorová nabídka čítá 1.4 TSI s výkonem 90 kW v dvou provedeních – běžném a úspornějším BlueMotion. Dále je k mání 1.8 TSI se 118 kW a 2.0 TSI s 155 kW. Kromě základní verze je vždy k dispozici výběr mezi manuální, či dvouspojkovou převodovkou DSG. Dvojité přeplňování twincharger zastupuje pouze 1.4 TSI EcoFuel s výkonem 110 kW (připraven pro spalování CNG).

Další možnosti motorizace čítají 3.6 l FSI motor s výkonem 220 kW. Šestiválcová verze "Passat V6" nahradila starší R36. Turbodiesly mají v základu všechny paket BlueMotion Technology. Je zde k dispozici 1.6 TDI se 77 kW, 2.0 TDI se 103 kW (nebo 125 kW).

Ještě v roce 2010 vůz prošel crashtestem Euro NCAP a opět (jako u minulé generace) získal plný počet hvězdiček.

VIII. Generace (2015-?)

V půlce roku 2014 byla představena osmá generace Passatu, která se do prodeje dostala začátkem roku 2015. Nejsilnější motor k dispozici je 2.0 TDI se 177 kW, který může dosáhnout stovky za 6,1 sekundy a maximální rychlosti 240 km/h. Designově se vůz od svého předchůdce liší jen v minimálně.

Zajímavosti

• Passat znamená "pasát," což je typ větru vznikající ve skupinách v oblasti kolem zemského rovníku. Pojmenování podle větru/živlů není u Volkswagenu vůbec neobvyklé – například Bora je typ větru proudícího z Maďarska, Sirocco je zase teplý pouštní vítr v Africe.
• V roce 2013 se Passat dočkal speciální Wolfsburg edice, která přinesla drobné úpravy jako jiná kola, nebo několik emblémů wolfsburgského hradu v interiéru vozu.
• Passat se díky své prostorné karoserii stal oblíbeným vozem taxikářů. Byl pro ně dokonce nabízen tzv. Taxi-Paket, který obsahoval vše potřebné k instalaci taxametru a rádia.

Volkswagen Lupo je malý třídveřový automobil vyráběný v letech 1998 až 2005. Poté byl nahrazen modelem Fox. Lupo byl postaven na stéjné platformě jako Seat Arosa. V roce 2001 prošel drobným faceliftem.

Lupo byl zajímavým (a poměrně drahým) automobilem především ve verzi 3L s unikátním motorem 1.2 TDI se sekvenční převodovkou Tiptronic, který údajně spotřeboval pouze 3 litry nafty na 100 km. Bylo tomu tak především díky chytrému řešení pohonné jednotky, ale i celkovou stavbou auta. Kola, rám a část podvozku byly místo z oceli z hliníku a věnec volantu byl z hořčíku. Z venčí byl od obyčejného Lupa téměř k nerozeznání, až na upravenou, aerodynamičtější masku chladiče.

V roce 2001 prošel vůz drobným faceliftem, který upravil například světla. Lupo měl za úkol konkurovat hlavně Fordu Ka, Fiatu Seicento, nebo Opelu Agila. Roku 2011 představil Volkswagen nástupce Lupa - model Up!

Lupo ve verzi GTI

Zajímavosti

• Lupo znamená v italštině "vlk", což je jasný odkaz na město Wolfsburg, kde je hlavní sídlo Volkswagenu.

Volkswagen Karmann-Ghia (také známý jako Typ 14) byl levným sportovním automobilem na podvozku slavného Brouka. Vyráběl se mezi roky 1955 až 1969 jako dvoudveřové kupé nebo kabriolet a v průběhu let procházel drobnými změnami. Celkem se vyrobilo 445 300 kusů.

Prototyp modelu Karmann-Ghia

Prototyp vozu byl poprvé představen veřejnosti na autosalonu v Paříži v roce 1953, vznikl však úplně mimo Wolfsburg. Výrobu zajišťovala karosárna Karmann podle návrhu designového studia Ghia v čele s Luigi Segrem. Přáním Volkswagenu bylo "vyrobit Brouka, který by měl více sex-appealu."

Novináři i veřejnost byli z nového modelu nadšeni, ale tehdejší šéf VW sdělil, že se mu vůz sice líbí, ale jeho masová výroba by byla příliš drahá. Naštěstí z Osnabrücku přišla dobrá zpráva – tam je místa a pracovní síly pro výrobu dost. VW, Karmann a Ghia tak spustili sériovou výrobu.

Karmann-Ghia (Typ 14) částečně vycházel z Chrysleru d´Elegance, který také vytvořila firma Ghia. Automobil měl vzduchem chlazený plochý čtyřválec o objemu 1.2 l a výkonu 22 kW. Kabriolet přišel roku 1957. Především v USA byl tento model velice oblíbený a je také jedním z důvodů, proč v padesátých letech vznikla společnost Volkswagen of America.

Karmann-Ghia se sice tváří jako sportovní vůz, ale jedná se spíše o lidové vozidlo. Občas býval nazýván "nejpomalejším sporťákem na světě," protože původní modely dosahovaly maximální rychlosti 120km/h a na stovku zrychlily za 28 vteřin. Oproti konkurenčním závodním vozům byl Karmann-Ghia ale mnohem levnější a dostupnější pro "obyčejné lidi."

Postupem času se výkon motoru zvyšoval (největší čtyřválec 1.6 l nabídl celých 60 koní (44 kW), stejně jako samotný vzhled auta). Úprav se dočkaly blinkry, masivnější nárazníky, zadní světla i samotná maska.

Kromě Typu 14 vznikla později i hranatější varianta – Type 34 (který měl být "nástupcem," ale úspěchu původní verze se nikdy nedočkal) a v Brazílii se později vyráběla odlišná verze s označením TC. Dnes Volkswagen továrnu v Osnabrücku vlastní a rodí se zde modely Golf, či Porsche Boxter a Cayman.

Type 34

Definitivní konec evropské produkce přišel po 19 letech roku 1974. Prototyp modelu Karmann-Ghia se dochoval a dnes je vystaven v továrně v Osnabrücku (vůz je plně provozuschopný a účastní se nejrůznějších přehlídek a akcí).

Volkswagen Jetta je vůz postavený na bázi Golfu, vyráběný od roku 1979. V průběhu let se různé generace Jetty prodávaly pod několika názvy - Vento (1992-1998) a Bora (1998-2005), za hranicemi zase jako Clasico, Voyage nebo Sagitar. V roce 2005 se Volkswagen definitivně vrátil k označení Jetta (pro evropský trh) a aktuálně je v prodeji již šestá generace (od roku 2010).

Jetta byl již od začátku zamýšlen jako "Golf s kufrem" a lehce upraveným designem. Prodával se ve verzích sedan i hatchback. K roku 2005 bylo prodáno více než 6.6 milionů tohoto modelu. Od svého vzniku na konci sedmdesátých let automobil mnohokrát prošel jak technickou, tak vizuální proměnou a v roce 2014 Volkswagen zaznamenal přes 14 milionů prodaných modelů, čímž se Jetta stal jedním z nejprodávanějších modelů automobilky.

Jetta I. generace (1979-1984)

Přestože model Golf sdílel po světě úspěch, Volkswagen chtěl přijít s verzí hatchback. Poprvé byl vůz představen roku 1979 na frankfurtské auto show. Jeho výroba probíhala ve wolfsburgské továrně a první generace byla také známá jako Volkswagen Atlantic.

Automobil se dodával v provedení dvou-dveřový sedan a čtyř-dveřový sedan. Design měl na svědomí Giorgetto Giugiaro (který také designoval první Golf).

Interiér I. generace Jetty

Roku 1984 začal Volkswagen nabízet ve Spojených státech a Kanadě verzi Jetta GLI, založenou na verzi US GTI, která měla vyšší výkon, 5-ti stupňovou manuální převodovku, sportovní odpružení, vylepšené brzdy a drobné designové úpravy.

Volkswagen později plánoval vyrábět Jettu i v Michiganu (USA), ale klesající prodeje v severní části Ameriky tento nápad smetly.

Jetta II. generace (1984-1992)

Jetta II. generace je nejdéle vyráběnou Jettou. V Evropě se představila roku 1984 a byla postavena na základě II. generace modelu Golf. Oproti svému předchůdci byl větší, těžší a vešlo se do něj celkem 5 pasažéru (do I. generace pouze 4). Zejména v USA sbíral vůz pozitivní ohlasy a dobře se prodával.

Stejně jako předchůdce byl vůz nabízen jako dvou-dveřový, nebo čtyř-dveřový sedan. V roce 1988 přišla na trh varianta s pokročilým vstřikováním. V USA se kvůli tamním zákonům Jetta dodával s jinými světly. Odpružení si automobil, stejně jako mnoho dalších prvků, vypůjčil opět z Golfu.

II. generace Jetty se stala prvním Volkswagenem vyráběným také v Číně. Tam se vývoj modelu posouvá vlastním směrem - mezi lety 1991 až 2010 prošla tamní verze Jetty celkem třemi zásadními facelifty, u kterých si vypůjčovala různé komponenty z ostatních modelů VW. Vůz je zde označován jako Jetta König ("král"), Jetta Pionier, či Jetta Night.

Jetta III. generace - Vento (1992-1999)

Nová generace Jetty se začala vyrábět roku 1992 a pro evropský trh byla oficiálně přejmenována na Volkswagen Vento (šlo o marketingový tah, automobil měl působit jako nový model). V Americe se vůz kvůli tehdejším problémům s mexickou továrnou objevil o rok později. Díky úspěchu II. generace v USA se vedení Volkswagenu rozhodlo pro americký trh zachovat označení Jetta.

Design má na svědomí tým vedený Herbertem Chaferem. Vůz byl opět aerodynamičtější, i když se velice podobal svému předchůdci. Upustilo se od dvou-dveřové verze a zůstala pouze čtyř-dveřová. Po vyřešení problémů v mexické továrně a zahájení prodeje III. generace pokračovala Jetta v tamním úspěchu.

Jetta IV. generace - Bora (1999-2006)

Pro evropský trh byla další generace Jetty opět přejmenována, tentokrát jako Bora. V USA se vůz opět prodával pod původním názvem Jetta.

IV. generace přišla na trh chvíli po novém Passatu, se kterým sdílela mnoho prvků. Kromě designových úprav a vylepšení motorů přibyly také senzory deště ovládající stěrače a automatické regulování teploty v kabině.

Verze "Station Wagon" - v podstatě Golf Variant

Nově byla také dostupná varianta Station Wagon (kombi). V některých evropských zemích se prodávala jako Golf Variant. Po oficiálním ukončením výroby byl vůz znovu představen v Kanadě, Číně a Mexiku, všude s různými úpravami a pozměněnými názvy. Důvodem byla tamní oblíbenost této generace.

Jetta V. generace (2005-2011)

Automobil si odbyl premiéru začátkem roku 2005 na auto show v Los Angeles a primárně byl cílený na americký trh. Později se vůz dostal do zbytku světa a kromě Mexika se vyráběl také v Číně a dalších zemích.

V. generace se prodávala pod několika jmény – v Evropě se vrátilo k označení Jetta, v Mexiku a Kolumbii se pokračovalo v názvu Bora, v Argentině a Chile se vůz prodával jako Vento a v Číně jako Sagitar.

V USA byla také dostupná kombi varianta – Jetta SportWagen – která vlastně nebyla Jetta, ale klasický Golf Variant. Roku 2010 se představila TDI Cup "Street" edice se závodní úpravou a polepy.

Jetta VI. generace (2011-?)

V době vývoje nové generace Jetty byl vůz označován jako "NCS" (new compact sedan). Na trh se dostal roku 2011 a byl větší a zároveň levnější, než V. generace. Automobil měl za úkol soupeřit s konkurenčními modely Toyota Corolla, Honda Civic a Nissan Sentra.

Nová Jetta byla designována v Mexiku pod dohledem německého vedení Volkswagenu a 70% použitých součástek je vyráběno právě v Mexiku (také se zde prodává souběžně šestá i čtvrtá generace Jetty!). Za účelem zvýšení podílu na americkém trhu aut nižší-střední třídy, se tamní Jetta vyrábí z levnějších materiálů, než v Evropě, či Asii.

Vůz poprvé ve své historii nesdílí žádné části karoserie s Golfem. Roku 2015 proběhl drobný facelift.

Zajímavosti

• Jetta je také oblíbeným vozem v Číně, kde se pro potřeby tamního trhu vyvíjí svým vlastním směrem a designově je velmi rozdílná od evropské/americké Jetty.
• V roce 2007 americká divize Volkswagenu uspořádala soutěž, ve které se měl najít naftový Volkswagen s nejvíce najetými kilometry při původním motoru. Vítězným automobilem byl VW Jetta z roku 1986, nalezený v Ohiu. Na tachometru měl najetých 904 000 kilometrů (pravdivost údajů byla ověřena odborníky).
• Roku 2010 se v Indii začal prodávat Volkswagen Vento, který však s původním Ventem / Jettou nemá nic společného. Jedná se o sedanovou verzi páté generace modelu Polo.
• V Brazílii, Kolumbii a Argentině se nyní (2015) prodává současně jak šestá, tak čtvrtá generace Jetty, přičemž čtvrtá nese označení Volkswagen Clásico.

Čínské verze Jetty jdou "svým vlastním směrem" a s evropskými / americkými verzemi nemají moc společného...

Type 183 - Iltis

Německé vojenské vozidlo vyráběné od roku 1978, které nahradilo Type 181. Dostalo název Iltis, což v němčině znamená tchoř. Type 183 byl nabízen také civilistům, ale díky vysoké ceně (a absenci dveří) se nemohl rovnat konkurenčním Mercedes-Benzům třídy "S" nebo BMW řady 700.

Iltis měl sklápěcí čelní okno, mnoho místa a přihrádek v kabině, různé nářadí v základní výbavě a také kvalitní topení. Disponoval čtyřválcovým motorem 1.7 l z VW Passatu a dosahoval maximální rychlosti 130 km/h. Neměl náhon na všechna čtyři kola, pouze jeden stupeň převodovky s funkcí "cross-country," který zapínal posílení výkonu. Roku 1980 Iltis vyhrál pařížské Rally Dakar.

Type 87 - Kommandeurwagen

Vojenské vozidlo, postavené na základu Brouka/Kübelwagenu, s pohonem 4x4. Automobil měl větší kola, zdokonalené těsnění a celkovou odolnost. Kommandeurwagen je pozoruhodnou, vylepšenou verzí klasického Brouka, ovšem nikdy se neprodával veřejnosti - pravděpodobně ze strachu, že by vůz připomínal válku, na kterou Německo nebylo zrovna pyšné.

Type 14A - Hebmüller Cabriolet

V poválečném období Volkswagen oslovil Hebmüllera a Karmanna s požadavkem na cabrio verzi Brouka. Roku 1949 byly hotové 3 prototypy a Volkswagen odsouhlasil výrobu 2 000 kusů. Poslední kus, vyrobený Karmannem, vyjel z výrobní linky roku 1952.

Type 149 SP-1 a SP-2

Pravděpodobně nejelegantnější automobil, jaký Volkswagen kdy vyrobil, produkovaný v letech 1972 až 1976. Jedná se o dvou-dveřový sportovní vůz, podobající se některým Jaguarům řady E, s prvky modelu Karmann-Ghia.

Vyráběn byl v Brazílii a ani jeden kus nebyl exportován do Evropy, či severní Ameriky. K dispozici byly dvě verze: SP-1 s 1.6 l motorem a SP-2 s 1.7 l motorem. Stejně jako většina "troufalých" prototypů Volkswagenu si vůz nikdy nenašel své místo na trhu.

Gol

Ne, nejedná se o překlep. VW Gol je vůz se vzduchem chlazeným motorem, který měl na začátku osmdesátých let nahradit Brouka. Gol byl určený primárně pro brazilský trh, kam se z Německa exportoval. Později brazilská pobočka Volkswagenu představila také panelovou verzi a pick-up verzi (označovanou jako VW Saviero).

Skrze čas prošel Gol různými designovými úpravami a také přibyla verze GTI. Roku 1994 dostal vůz facelift (nebo II. generaci, chcete-li). I když tento vůz v Evropě asi nepotkáte, v jižní Americe se stále vyrábí (s novým designem a moderními technickými parametry, samozřejmě).

Voyage

Další brazilský model, původně představený jako dvou-dveřová verze VW Gol, vyráběný od roku 1981. Automobil byl vyráběn v Brazílii a exportován do Latinské Ameriky a Západní Indie. V některých zemích byl také prodáván pod názvem Amazon.

Později se vůz exportoval i do USA (pod názvem Fox), kde měl konkurovat vozům Hyundai, ale továrna nebyla schopna uspokojit vysokou poptávku, což způsobilo zásadní pokles zájmu. Jeho výroba v modernizované verzi v Brazílii stále pokračuje.

Type 147 - Fridolin

V padesátých letech 20. století si Volkswagen objednal u firmy Vilhelm Karmann GmbH vůz, který by sloužil pro potřeby německé pošty. Byla vytvořena panelová verze Brouka, jejíž výroba však velice brzy skončila.

V šedesátých letech zakázku převzala firma Franz Knöbel und Sohn KG, která nakonec vytvořila Type 147 - Fridolin. Vůz byl doručen nejen německé, ale také švýcarské poště. Fridolin je postaven na platformě modelu Karmann-Ghia, ale výkonnostně se rovná klasickým Broukům. Celkem se vyrobilo něco málo přes 6 000 kusů.

VW-Porsche 914

Sportovní vůz s motorem uprostřed, vyráběný od roku 1969 do 1975 firmami Volkswagen a Porsche. Výroba probíhala v přísném utajení. Důvodem spolupráce byly Porscheho závodní zkušenosti a Volkswagenovské zkušenosti s masovou výrobou.

V roce 1971 Porsche vyrobil dvě speciální verze s třílitrovým osmiválcovým motorem. Roku 1973 pak představil vlastní "čistě Porsche" upravenou verzi s dvoulitrovým motorem, disponující výkonem 100 koňských sil.

LT

Název LT je zkratka pro "light truck" (lehký náklaďák). Jedná se o větší, čistě užitkovou verzi Transporteru, zejména jeho třetí generace. Oproti Téčku měl však LT motor umístěný nikoliv vzadu, ale vepředu mezi sedadly řidiče a spolujezdce.

LT se začal vyrábět roku 1975, verze 4x4 se představila v roce 1986. Roku 1997 přišla na trh druhá generace, která už měla moderní vodou-chlazený motor umístěný vepředu. Nová generace LT se vyráběla do roku 2006, kdy ji nahradil jiný model Volkswagenu - Crafter.

Taro

Na konci osmdesátých let představil Volkswagen 1-tunový pick-up Taro. V podstatě se jedná o přeznačkovanou Toyotu Hilux (Toyota se také starala o design a vývoj). Tato spolupráce vznikla ze dvou důvodů - Volkswagen neměl žádný 1-tunový pick-up a Toyota zase chtěla větší podíl na evropském trhu.

Roku 1994 vznikla 4x4 verze s prodlouženou kabinou a silnějšími motory. Výroba skončila tentýž rok z důvodu nedostatečných prodejů.

VolksMan trucks

Nákladní vůz (respektive vozy) střední velikosti, vyráběné od roku 1979. Kabinu a design má na svědomí VW, motor a podvozek firma M.A.N.

Vzniklo hned několik verzí - od nosnosti 6 tun až po 9 tun. Mnoho prvků pocházelo z jiného užitkového modelu VW - LT. Kabina byla otvírací, jak už je u podobných nákladních vozidel zvykem. Vyráběly se jak single-cab, tak double-cab verze a všechny disponovaly pohonem 4x4. Prodej probíhal skrze automobilku M.A.N.

VTB

Volkswagen Trucks and Buses (VTB) je brazilská samostatná pobočka Volkswagenu pod záštitou firmy MAN SE (původně se jednalo o součást divize Volkswagen - Užitkové vozy, ale od roku 2009 jde o samostatnou společnost), produkující automobily od roku 1995.

Firma se zabývá výrobou těžkých nákladních vozů a autobusů, určených primárně pro latinsko-americký trh. Nové modely vznikají dodnes.

Volkswagen Fox je malé městské vozidlo vyráběné v Brazílii, které se u nás prodávalo od roku 2005. Fox byl prezentován jako nástupce modelu Lupo. Evropské prodeje ovšem nebyly pro automobilku dostačující, proto v roce 2011 zastavila jeho výrobu a později jej nahradila modelem Up! Ve Spojených státech je (v upravené verzi) stále v prodeji.

Volkswagen si obstaral práva na název "Fox" v roce 1969 zakoupením firmy NSU, která vyráběla (nejen) motocykly, jeden z nich právě s označením Fox. V jižní Americe se Fox řadí mezi dva "bratry" – Volkswagen Gol a Polo. V Evropě nahradil model Lupo.

Fox se pro americký trh vyrábí jako třídveřové, nebo pětidveřové auto, založené na platformě PQ24. K dostání jsou také varianty CrossFox (SUV verze) a Suran (MVP verze), označována také jako SpaceFox, SportVan, nebo Fox Plus.

U nás se vůz před ukončením prodeje dočkal pouze jednoho faceliftu v roce 2009, v USA však jeho designové a technické úpravy pokračují.

Volkswagen Fox po faceliftu (2009)

Zajímavosti

• Vzhledem ke jménu tehdejšího prezidenta Vincenta Foxe byl v Mexiku dříve tento model nazýván Lupo.
• Volkswagen Fox se také vyráběl na zlomu osmdesátých a devadesátých let v USA, jako větší varianta Volkswagenu Gol. V Evropě byl však Fox poprvé představen až roku 2005 a s původním americkým Foxem nemá nic společného.
• Vůz Audi 80, vyráběný v sedmdesátých letech, se na australském a americkém trhu prodával také pod jménem Fox.

Varianta CrossFox