Volkswagen Schwimmwagen (také známý jako Type 166, nebo KdF 166) je obojživelné vojenské vozidlo s pohonem 4x4, využívané německými vojsky počas II. Světové války. Stejně jako Kübelwagen vycházelo z Brouka.

Schwimmwagen je pravděpodobně technologicky nejzajímavější Volkswagen vůbec. Vznikl pro potřeby II. Světové války a kromě pohonu 4x4, či dvou uzavíratelných diferenciálů, mohl tento vůz bez zastavení přejet ze silnice rovnou do vody! Na souši dosahoval Schwimmwagen rychlosti až  80  km/h, ve vodě 10 km/h.

První prototypy obojživelných KdF vznikly v roce 1940. Ve výbavě vozidla nechyběly ani pádla, či třímetrová tyč na měření hloubky.  V zadní části vozu byl umístěn lodní šroub. První finální kusy putovaly německým SS a Wermachtu.

Do podzimu roku 1944 se vyrobilo celkem 14 276 KdF 166. Po válce již žádné nové kusy nevznikly.

Zajímavosti

• Základ "vanovité" konstrukce byl vyráběn v Berlíně pod záštitou americké společnosti Ambi-Budd Company a exportován do Wolfsburgu pro další úpravy. Ironické je, že firma Ambi-Budd tou dobou pracovala také na některých dílech pro americké Jeepy.
• Schwimmwagen bylo ve vodě možné ovládat jednoduše volantem. Pokud chtěli být vojáci tiší, přišly na řadu pádla (které byly součástí základní výbavy).

Volkswagen Kübelwagen (původní označení KdF 82, nazývaný také Kaďour) je lehké vojenské vozidlo s motorem vzadu, navrhnuté Ferdinandem Porsche. Bylo vyráběno a užíváno během II. Světové války německými vojsky. Kübelwagen je postaven na konceptu Brouka (VW Beetle).

V roce 1940 byla zahájena sériová produkce prvního tisíce kusů. Mezi lety 1940 až 1945 se vyrobilo 50 000 kusů. Na bázi Kübelwagenu vznikly v období let 1942 až 1943 prototypy polopásových vozidel, některé s připevněnými imitacemi tanků pro oklamání nepřítele.

Vůz má samonosnou karoserii z ocelového plechu, přední okno je sklápěcí. Natažení nebo složení střechy trvá dvěma lidem asi půl minuty. Součástí výbavy je horkovzdušné topení. Sedadla je možné úplně vyjmout, nebo je sklopit na "lůžka" pro přespání dvou osob.

Produkce automobilů během války nebyla vůbec snadná práce. Důvodem, proč továrna vyrábějící Kübelwageny fungovala dobře, byl fakt, že Hitler nařídil zaměstnat nejen německé dělníky, ale i občany z dalších evropských států, což fungovalo jako obrana proti bombardování. Ke konci války však byla továrna stejně téměř celá zničena.

Po válce vznikaly varianty VW 51, VW 21, Type 25 (hasiči) , Type 27 (valníček) a dvoumístná dodávka s krabicovou nástavbou VW 28, ale všechny jen v malém množství. Zástupci francouzské, britské a ruské okupační správy měli zájem o více terénních vozidel, nakonec se ale museli spokojit s klasickými Brouky.

Zajímavosti

• Několik kusů bylo speciálně upraveno pro jízdu v tropických pouštních oblastech, primárně pro Severní Afriku. Ironicky však byla zásilka těchto Kübelwagenů  poslána vojákům bojujících na studené ruské frontě.
• Adolf Hitler schválil na místě výrobu Kübelwagenů poté, co mu Ferdinand Porsche představil první finální prototyp, jakožto dárek k jeho narozeninám.