Wörthersee – den první
Tak jsme se konečně dostali na největší sraz Volkswagenů v Rakousku a já se vám jej pokusím přiblížit, co nejvíc to půjde, pomocí článku. Řeč nebude o ničem jiném než o Wörthersee...
Je pátek a hodiny ukazují 5:20. Je na čase vstávat, protože tento den bude opravdu nabitý. Je potřeba vyzvednou na Porsche Smíchov auto a následně si oběhat v Praze schůzky. Cestou na Wörthersee mám v plánu zastavit se ještě včeskobudějovickém CB Auto a následně už nebude nic bránit v tom vyrazit.
Nebudu vám lhát, ale můj časový harmonogram se rozpadl už někdy před 10. hodinou ranní. Auto jsem vyzvedl. Jednalo se o GTI, které jsme minulý ročník už testovali. Proto vám nebudu popisovat, jak auto jezdí a co všechno umí. Přečíst si to můžete v mém článku >ZDE<.
Jelikož auto stálo v garážích na střeše, bylo jasné, že se cestou musím někde zastavit a auto umýt. S takhle špinavým autem od pylu se na takovém srazu ukázat nemůžu. To by byla hrozná ostuda.
Kolem 4 hodiny odpolední mám i v Českých Budějovicích už vše vyřízené a můžu si do navigace zadat cílovou adresu. Wörthersee volá a my vyrážíme. Poslední hovor s Danem Hanušem, který je na místě už od rána a rezervoval nám spaní v kempu. Zdlouhavou cestu si zkracujeme natáčením hor a všeho okolo. Bohužel, z důvodu schůzek a časového presu už od rána, mi navigace hlásí příjezd na místo až kolem 9. hodiny večer. To se zdálo hrozně pozdě. Ale jak se ukázalo, nebyl to velký problém. Cesta ubíhala jako po másle. V takovém GTI to ani jinak nejde. Když jsme byli zhruba 200 km od místa, začala se auta vynořovat ze všech stran. Z ničeho nic se z benzínky za hlasitého rámusu vynořila Audi A5 a Golf GTI. Oba stejný styl. Auto položené skoro na zem, stejné boční nálepky. Chvíli jsme se spolu honili po dálnici a je fajn ten pocit, že sem prostě patříte. Nemusíte si nic dokazovat. Stačí ten pocit, že nejedete sami. Bohužel jsme je museli nechat jet, protože za celý den jsme nesnědli vůbec nic. Ovšem po krátké pauze jsme na dálnicích potkávali další a další auta, co měla namířeno přesně tam, kam my.
Když už jsme byli kousek od Wörthersee, tak jsem Dana poprosil, ať mě nějak nasměruje. Poslal mi polohu a já přes navigaci hledal, kde by to mohlo být. Věděl jsem, že je v kempu u cípu ostrova u horního jezera Faaker See. Jako rada super, škoda, že jsem jel na druhou stranu. Ale nakonec jsme se našli a auto zaparkovali. A mohlo se začít.
Hned naproti našeho kempu se nacházelo parkoviště, ze kterého se po 11. hodině večer auta začala sbírat a odjíždět. Tím sbírat myslím doslova. Každé druhé auto mělo vzduchový podvozek, takže nafouknout měchy a vyrazit. No, a že bylo na co koukat. Každý se chtěl ukázat, každý se chtěl předvést. Policie nikde, nic tomu tedy nebránilo. Pálení gum, tůrování motoru, to všechno bylo naprosto v pořádku. Plameny z výfuku, střílení z výfuku. To vše tu bylo. Randál hrozný. Organizace? Žádná. Všechno na vlastní triko. Jedno BMW to trochu přehnalo a skončilo v příkopě. No, takové ovace bych vám přál zažít. Auta z parkoviště odjížděla opravdu dlouho. My jsme to však kolem jedné ráno zabalili a těšili se na další den, a že stál za to.