Dovolená při Baltském moři

Dovolená může mít spousty tváří. Někdo vyhledává teplo, moře, sluníčko. No a někdo na druhou stranu vyhledává mráz, teploty -24 stupňů a sníh. Touareg a T4 Syncro na Balkáně.

Píše se únor 2018 a 47 týmů stojí na startovní čáře u Baltského moře. Instrukce jsou jasné: žádné dálnice, žádná navigace a 7500 km před vámi. To je alespoň dovolená. Všechny posádky dostali tzv. roadbook poskytnutý organizátory rallye ochucený úkoly, které samozřejmě nebyly typu udělej fotku. Začátek a konec byl v Hamburgu. Akorát cesta vedla přes Severní mys.

Rallye se zúčastnilo mnoho posádek s různými auty z továren. Před začátkem musel každý řešit, jaký model si do závodu přiveze. Jeden z účastníků Lucas Günther řešil otázku, jaký vůz bude vyhovovat jeho týmu. Jelikož nejel sám, ale se svými bratry, nakonec všichni zvolili T4 Syncro. Jedna z podmínek celého závodu je, že auto musí být alespoň 15 let staré. To samozřejmě nedělalo T4 problém. Jejich transportér byl vyroben roku 1994 a najeto měl 270 tisíc kilometrů.

Další posádka však zvolila jiný model. Arndt Gaube a Boris Terwey vložili svoji důvěru třeba do 15 let starého zeleného Touaregu. A byl to celkem mládenec, měl nalítáno jen 98 tisíc kilometrů. S ním se vydali na cestu, kterou brali spíše jako testovací jízdu. Co je ovšem čekalo, to opravdu nečekali.

Na cestě to samozřejmě nešlo úplně hladce. Někdy posádky museli čekat, až se objeví sněžný pluh a protáhne jim cestu. Některé posádky přesto skončily mimo trať. Ruku na srdce, ale na zamrzlé ledové vozovce stačí jedna chybička a už jste ztracení.

Ale pojďme se vrátit k posádce T4 Syncro. V noci teplota padala až k -24 stupňům. Posádka na to však byla připravená a do svého vozítka si dala 600 wattový radiátorový ohřívač. Tím pádem byly v autě tropy. Celé -4 stupně. Ještěže měli polstrované spacáky, vzpomíná Lucas. Ostatní posádky takhle odvážné nebyly a volily raději ubytování v chatkách a penzionech. Pokud se ptáte na jídlo, i toto měla posádka Lucase vyřešené. Před odjezdem dostala posádka od svého řezníka ve městě konzervy. Pak už nebyl žádný problém si je na benzínovém vařiči ohřát.

Jeden z úkolů, které musela posádka splnit, byl opravdu voňavý. Jednalo se o 200 kilomterů s otevřenou nádobou. Ale ne ledajakou. Jednalo se o sledě, který byl naložen půl roku ve slaném nálevu. Sám si tento smrad neumím představit. V Touaregu to prý smrdí do teď. Některé posádky už z minulých ročníků byli připravení, a proto sebou měli lepicí pásku. Láhev následně umístili na zadní nárazník. Ti, kteří o tomto úkolu nevěděli, museli opravdu trpět. Následně jim smrdělo oblečení a celé auto. Po odjetých 200 kilometrech sleď okamžitě letěl do sněhu.

Oba týmy, o kterých byla řeč, se shodují, že nejhezčí a nejkrásnější scenérie byla na souostroví Lofoty. Všechno ladilo tak, jak mělo. Malebné chatrče na pobřeží, zasněžené hory, které se majestátně vznášejí nad samotným mořem. „Všechno bylo kouzelné,“ vzpomíná Gaube. Sám rád dodává, jako fanoušek Hry o Trůny, že jen čekal, kdy se objeví Bílí chodci.

Ovšem celá rallye se nesla v duchu hlavně pomáhat. O tom tato rallye je. Posádky za svojí dlouhou cestu vybrali 94 000 eur v podobě charitativních partnerů, a dárků, které posbíraly po cestě. Samotný tým Gauba na konci rallye přispěl 7 713 eur, zkrátka, jeden kilometr, jedno euro. Celková částka putovala organizaci Global H2O, která od roku 2017 vrtá ve střední Africe studny. Takže jde více než jen o rallye, a to se cení.