Téma: Když mi poker zachránil Vánoce

Bylo to dva dny před Štědrým dnem. Venku sněžilo, já ležel na gauči a přemýšlel, jestli vůbec mám jít k rodičům. Neměl jsem jim co říct. Firma, kde jsem dělal obchoďáka, krachla v listopadu. Úspory mi došly před čtrnácti dny. Děcka jsem neměl, přítelkyně mě před Vánoci poslala k šípku a já si připadal jako ten největší trapák na jižní Moravě.

Jediný, co mi zbylo, byl starej notebook a pár stovek v peněžence.

Seděl jsem u okna, koukal na ty vločky a říkal si: "Co teď?" A pak jsem si vzpomněl na jednu věc. Kdysi dávno, ještě na výšce, jsem uměl slušně hrát poker. Texas hold'em. Večery na koleji, chipsy, pivo a ten krásnej pocit, když vám na riveru padne inside straight draw. Nebyl jsem žádnej zázrak, ale bavilo mě to.

Nuda a zoufalství dělají divy. Otevřel jsem prohlížeč a začal hledat, kde by se dalo zahrát online. Chtěl jsem jen tak pro zábavu, pár drobných. Narazil jsem na jedno místo, kde měli live kasino a hlavně pokerový stoly s malými blindy. Rozkliknul jsem to a zaregistroval se. Přesměrovalo mě to na prostředí, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel – bitcoin kasino. Přiznám se, že jsem z toho měl respekt. Kryptoměny? To mi přišlo jako věc pro ajťáky nebo spekulanty.

Ale ta stránka měla jednoduchý vklad. Pár kliknutí, poslal jsem tam dvacet eur v bitcoinech (tehdy mi to přišlo jako šílenost) a najednou jsem seděl u stolu s pěti cizinci. Nicky jako "JohnnyAllin" a "MamaMia86". Nikdo nevěděl, kdo jsem. Byl jsem jen "HonzaCZE".

Prvních patnáct minut jsem se jen díval. Sledoval jsem sázky, četl soupeře. Třikrát jsem dobrovolně složil karty. A pak to přišlo. Dostal jsem A srdce a K kříže. Pre-flop jsem navýšil. Dva soupeři dorovnali. Na flopu padlo A kříže, 10 srdce, 4 piky. Top pair, top kicker. Vsadil jsem polovinu banku. Jeden složil, druhej call. Na turnu 8 káry. Bezpečná karta, takže all-in. Soupeř to dorovnal – měl A piky a 9 srdce. River byl 2 piky. Vyhrál jsem skoro padesát dolarů.

Srdce mi bušilo jako na střední, když jsem poprvé líbal holku.

Další hodina byla horská dráha. Dvakrát jsem prohrál na blafu, jednou mě dorazil full house na riveru. Ale pak přišla ruka, na kterou nikdy nezapomenu. Měl jsem 7 a 8 srdce. Flop 5 srdce, 6 káry, 9 srdce. To byl sen – postupka na jednu kartu a zároveň flush draw. Soupeř vsadil agresivně. Cítil jsem, že má jen top pair. Dorovnal jsem. Na turnu přišlo 10 srdce. Měl jsem flush. Královskej? Nebyl, ale krásnej. Vsadil jsem vše. Soupeř to dorovnal s A srdce a 4 káry. Na riveru? Nic. Vyhrál jsem 180 dolarů.

V tu chvíli jsem se zasmál. Poprvé za poslední tři týdny.

Do rána jsem hrál asi čtyři hodiny. Z dvaceti eur jsem udělal něco přes 600. Byl jsem v šoku. Ne proto, že by to byly miliony, ale proto, že jsem zase cítil, že na něco mám. Že nejsem jen ten bezďák, co přišel o práci a holku.

Nakonec jsem si řekl, že toho nechám. Vybral jsem si 550 a nechal tam stovku na pozdější hry. Další den jsem šel nakoupit. Koupil jsem mámě parfém, tátovi láhev kvalitního vína, ségře knížku. A sobě? Sobě jsem koupil vánoční svetr s parožím. Hnusnej, barevnej, stál 400 korun. A bylo mi to jedno.

Když jsem večer 24. prosince seděl u stolu s rodinou, máma se zeptala: "Honzo, ty jsi ale najednou v pohodě. Stalo se něco?" Pokrčil jsem rameny a řekl jen: "Měl jsem štěstí u karet." Nepotřebovali vědět víc.

Od tý doby nehraju každej den. Ale jednou za čas si zase otevřu to bitcoin kasino. Ne kvůli penězům. Kvůli tomu pocitu. Když vítr zavane, karty sednou a vy ve správnou chvíli vsadíte všechno. A pak to vyjde.

Letos mi poker zachránil Vánoce. A příští rok? Už vím, že nepotřebuju vyhrát. Stačí si jen sednout ke stolu, dýchat ten vzduch a na chvíli zapomenout, kdo jsem mimo tu hru. To je ta největší výhra.

Ale jo, přiznávám – ty 2:15 ráno, když mi na účet přišel výpis z bitcoin kasino a já viděl ty nuly navíc. To byl moment, kdy jsem si řekl: "Možná to se mnou ještě není tak špatný." A pak jsem šel spát. S úsměvem. Poprvé po dlouhý době.