50x a stále poprvé

Řeč nebude o ničem jiném než o novém Golfu. Pro někoho koncernové auto, pro jiného nejlepší model, jaký kdy z továrny Volkswagenu vyjel. Měli jsme ho 4 dny a toto je výsledek...

V pátek auto vyzvednout, v pondělí dopoledne ho vrátit. Plán byl jasný, čekal na mě nový Golf v barvě kurkuma yellow. V pátek ráno přijíždím do Prahy na hlavní nádraží a už jen představa, že se musím dostat na Smíchov, mi nedělá dobře. Ovšem pokud jde o Golf, pojedu. Podepisuji papíry, že autu se nic nestane a pan Cukr mi auto jde přivézt dozadu na parkoviště. Neváhám a z kanceláře se ještě kochám jinými značkami, které do koncernu patří. Zářivě modré Lamborghini svití na celý autosalon. Bentley Continental zaparkovaný kousek vedle také vzbuzuje myšlenky na malou projížďku. Ve chvíli, kdy se v myšlenkách proháním po dálnici, mě periferně zaujme žlutý objekt. Ano je to Golf. Ve výbavě Highline, s motorem 2.0 TDi, takže 110 kW a 150 koní s manuální převodovkou a v opravdu krásné barvě.

Je zajímavé, že polovině lidem, kterých jsem se ptal, co říkají na barvu, se barva vozu buď líbila a nebo oznámili, že by si ho vzali radši v jiné barvě. Mě osobně tahle barva baví a můžu jen říct, že je skvělé se v běžném provozu odlišit. Na silnicích, kde každý druhý má černé, bílé nebo stříbrné auto, je prostě fajn mít jiné, které září. Pro každého to sice není, ale já jsem přesně ten typ, který chce být v autě vidět. Usedám za volant, loučím se a děkuji a pomalu opouštím vrata Porsche Smíchov. Popojedu ovšem jen pár metrů a zatáčím hned na blízkou benzínku, abych si srovnal sedačku, zrcátka a propojil si telefon s autem. Poslední úkol udělal Golf už tak trochu za mě, protože jen co vezmu telefon do ruky, bluetooth se hlásí, zda chci připojit telefon. To bylo opravdu rychlé. Propojuji a hned vidím na velkém středovém displeji kontakty, zprávy, zkrátka vše, abych opravdu za jízdy na mobil nemusel sahat. Nastavuji zrcátka, sedačku, zapínám navigaci, protože se v Praze opravdu ještě nevyznám natolik, abych kamkoli trefil a vyrážím na první schůzku.

Nebudu vám lhát, po pár metrech a asi dvou zatáčkám si mě auto naprosto získává a já vím, že mě čekají 4 dny plné skvělých kilometrů. Auto je malé, všude se vejde, asistenti pracují skvěle, klimatizace chladí a nic nebrání tomu se kouknout na jízdní vlastnosti. Musím za sebe říct, že auto je hodně svižné. Jde krásně za plynem, auto víceméně ovládám jedním prstem a užívám si cestu. Je to, jako bych seděl opět poprvé v autě a každou chvíli si užívám. Každý rozjezd, každé brždění, každé sešlápnutí plynu. Navigace je skvělá. Obě obrazovky (jak na středovém panelu tak mezi budíky za volantem), mám nastavené na navigaci, takže vím naprosto přesně kam jedu a kdy kam mám zatočit. Pokud by mi i to bylo málo, navigace nabízí přiblížení na zhruba 30 metrů a dává mi i na výběr zda chci ve svém okolí vidět 3D budovy. Samozřejmě, že chci. Sice nevím na co, ale určitě je to věc, kterou nutně potřebuji. Před nájezdem na dlažební kostky, mám trochu obavy o pohodlí. Zbytečně. Ani jsem skoro nepoznal, že po kostkách jedu. Po třech schůzkách mě honí mlsná a myšlenky na pozdní oběd. Ani tady nevytahuji mobil a zadávám do navigace nejbližší restauraci, která se mi v nabídce ukazuje. To, že jsem si vybral Pankrác, to už je věc druhá. Při vjezdu do garáže se vypíná denní svícení a auto začne svítit svými světly. Nastaví si sklon a vesele pokračuji a hledám místo. Při parkování se okamžitě spouští asistent parkování. Zjišťuji, že auto nemá parkovací kameru. Ale hlasité pípání mi naprosto stačí.

Při mém návratu si auto prohlíží dva kluci a jeden z nich si dokonce vytahuje telefon a fotí. S tímhle autem opravdu nezapadnete. Nechávám je kochat a čekám na správný okamžik, kdy se k autu přiblížím. Při usedání do auta nemusím nic dělat a opět mi začíná z ničeho nic hrát mobil do reproduktorů auta. Opravdu rychle. Před poslední schůzkou stojím v koloně. A začínám si pohrávat s obrazovkou. Je pravda, že dotykový displej se opravdu rychle upatlá. Ale zase na další stranu přepínání rádiových stanic pomocí mávnutí, je takové magické. Už když se k obrazovce přibližujete prstem, spodní lišta se vysune s nabídkou co dál. Při stání v kolonách nebo na semaforech nemusím absolutně sledovat provoz kolem mě. Auto totiž po vyřazení a zastavení vypne, to není žádná novinka Start Stop asistent. A jakmile se auto před vámi dá do pohybu, auto nastartuje. Takže se klidně můžete věnovat čemu chcete a jakmile budete moct popojet, nastartuje. Není to žádná novinka a asi při delší koloně bych to vypnul. Přeci jen nebude pro motor asi to nejlepší každou minutu startovat. Musím se ale přiznat, že v jedné chvíli jsem auto podcenil. Nebo spíše jeho výkon. Přeci jen 110 kW na tak lehké auto není vůbec málo. Potřeboval jsem z jednoho pruhu do druhého a i když jsem blikal nikdo mě nechtěl pustit. Když v tom se objevila možnost svižněji vplout mezi dvě auta. Absolutně žádný problém! Až jsem si říkal, že šlápnout na to trochu víc, skončím v předním autě v té mezeře.

Další den jsem měl naplánovaný sraz 80 kilometrů za Prahou. Hned ráno jsem tedy vyjel. Po dálnici jsem měl jet asi 60 kilometrů. Zařadil jsem se za auto, které jelo celkem svižně, nastavil si adaptivní tempomat a tím vlastně moje práce na dálnici skončila. Auto má v předním znaku snímač na kontrolu vzdálenosti od auta před vámi. V prvních okamžicích to bylo pro mě opravdu divné. Jen prostě sedět, nešlapat na pedály a místy díky line asistentu jsem nemusel ani držet volant, protože auto si hlídá jízdní pruhy a zatáčí samo. Tady by to ovšem měl Volkswagen ještě dopilovat, protože na našich dálnicích narazíte na zúžení vozovky a na žluté pruhy. Při nájezdu do těchto pruhů je asistent trochu zmatený a zhruba v jedné vteřině se s vámi trochu pere. Sice dělá svoji práci, ale do svodidel jsem to opravdu poslat nechtěl. Při sjezdu z dálnice pokračovala cesta po okreskách, a to byla možnost zkusit další věc v autě. Nastavení režimu jízdy. Do teď jsem všude jezdil na Eco mód. Přišel čas na Sport. Při sportovním režimu celé auto tak nějak ztuhne a je agresivnější. A taky máte pocit, že auto je celé ve vašich rukou. Volant trochu ztěžkne, tlumiče jsou tvrdší a auto jede jak splašené. Mám pocit, že auto vpředu nasává přírodu, v motoru to mění na energii a vzadu jenom plive asfalt. A to je přece velká paráda. Celá cesta mimo dálnici byla jedna velká suprová jízda. Bylo mi až skoro líto, když jsem dorazil na místo. A pak už jsem se jen celý sraz těšil, až do auta opět nasednu a pojedu dál. Až tak je to dobré. Auto se všem líbilo, všichni fotili a ptali se. Nová přední světla dělala velkou parádu. Při cestě zpět do Prahy už se začalo stmívat a jelikož jsem toho měl za celý den už poměrně dost, jel jsem vyhlídkovou jízdou. Žádný spěch a auto předlo tak, jak mělo. Když jsem potřeboval předjet, auto se probralo, zabralo a zase se uklidnilo. To auto přesně vědělo, co od něho chci a všechno mi dalo.

V neděli už byla jen malá vyjížďka po okolí, abych auto nevracel špinavé. Jel jsem ho na nedalekou myčku umýt. Při cestě zpět jsem chtěl zkusit naposledy adaptivní tempomat na plné obrátky. Zařadil jsem se za auto a jel. Když auto začalo sjíždět z dálnice, auto začalo brzdit a zbrzdilo na 60km/h ovšem v tu chvíli už se vše rozsvítilo červeně a auto mi oznámilo, ať tedy začnu už brzdit sám. Utvrdil jsem se v tom názoru, že vy auto nemáte snad ani šanci nabourat a jediné nebezpečí vám hrozí od ostatních silničních kolegů.

Těžko jsem se s autem v pondělí loučil. Opravdu těžko. A i když je to "jen" Golf, za ty peníze (půjčený model měl cenovku 720 tisíc korun) je to prostě hodně muziky za málo peněz. A věřím, že mít ho doma, každé ráno si do něho sednu a bude to, jako bych řídil auto po padesáté ale stále poprvé.

Napsal: Zdeněk Fišák, koordinátor Volkswagen clubu